Dnes ráno přišel Anděl a vzal mě do Čistce, abych navštívila svaté duše. V této části Čistce bylo mnoho mužů. Jeden z nich, velmi vznešeně vypadající a oblečený v obleku, vystoupil vpřed, aby mě pozdravil. Nevypadal starý. Nevěděla jsem, kdo je, a on své jméno neprozradil.
Řekl: „Víš, že jsem pro svého syna na zemi dělal všechno, co bylo v mých silách? Kupoval jsem mu věci. Dělal jsem pro něj všechno. Nechal jsem věci, které jsem pro něj koupil, v jeho pokoji s nadějí, že je využije a změní se. Nikdy to neoceňoval, nikdy mi nepoděkoval a já nikdy neviděl žádnou změnu.“
Řekla jsem tomu muži: „Materiální věci nejsou důležité. Možná to, co jsi ho měl naučit, byla víra a náboženství. To by mu bylo užitečnější.“
Zalhal a řekl: „Víš, jsem otec toho chlapce a protože jsem mu neustále kupoval věci a dával mu všechno, teď musím trpět. Měl jsem s ním mluvit o víře a tiše se za něj modlit. Místo toho jsem se ho snažil změnit pomocí materiálních věcí. Teď mi bylo ukázáno, že jsem to neměl dělat. Všechno to měl jsem dát Bohu, modlit se za svého syna a učit ho to, co by mu skutečně pomohlo. Ale neudělal jsem to, a teď kvůli tomu všemu, čemu jsem se tak úsilně snažil, musím trpět.“