Pronáším vám kázání přesně tak, jak bych si rád slyšel ho od kněze, který je skutečným „rozsévačem“:
Moji milí bratři,
Dnes s vámi budu mluvit o Bohu. Kdo je, co dělá a proč bychom ho měli milovat víc než cokoli jiného!
Bůh je především Láska tak neobyčejná, že se rozhodl stvořit lidstvo právě proto, aby ho mohlo znát a milovat; tato Láska je výměnou mezi Bohem a lidstvem — On přitahuje vše k sobě. Ale co je to za Lásku?
Tato Láska je hojná; to znamená, že naplňuje člověka, který je jejím předmětem. Neváží si lidstvo — a každý člověk zvlášť — toho, aby byl bohatý? Ano, samozřejmě, že ano. Nechť se tedy obrátí ke Mně; tato Láska je tak milující! Neváží si člověk toho, aby byl milován? Ano, samozřejmě — být milován je utěšující, je to sladké, je to obohacující; být milován dělá člověka šťastným a veselým, a také to povzbuzuje k vzájemnosti.
Milovat činí člověka milovatelným, a když člověk skutečně miluje, chce dávat — dávat sebe sama, sloužit, dát se zcela. Člověk už nemyslí na sebe; myslíme na toho jednoho nebo na ty, které milujeme; sloužíme jim, aby jim nic nechybělo, aby v životě postupovali vpřed, aby měli dobré podmínky a dobré vztahy, a aby oni sami také předávali to, co přijali, aby i oni mohli být kanály, skrze které proudí užitek dobra k ostatním, čímž je opět obohacují, a tak dále.
Láska není sobecká; láska není pomstná — je to quite naopak. Dává bez očekávání něčeho na oplátku; dává štědře a tolik, kolik může, přičemž svou odměnu nachází v šíření dobra, které darovala.
Taková je božská Láska: obohacuje, šíří se, nikdy nevysychá. Když se zdá, že vysychá, je to proto, že není přijímána a proto není předávána dál.
Moji bratři, často si myslíte, že neznáte Boha, přesto abyste milovali, musíte znát. Dal jsem si poznat skrze své narození na zemi a skrze to, že jsem vás učil, a všichni ti, kteří mě naslouchali, mě milovali. Ti, kteří mě neslyšeli — protože byli posedlí svou pýchou a žárlivostí, že jim ovládám srdce — ti lidé uzavřeli okruh Lásky, a já u nich nemohl zůstat. Oblahy mě následovaly; láska a učení, která jsem jim dal, je zaujala, a ty pak předávaly dál lásku, kterou přijaly.
Takovým způsobem se zrodilo křesťanství, odvozené od řeckého jména „Christus“, což znamená „Pománěný“. Křesťanství — a konkrétně katolické křesťanství, což znamená „všudypřítomné“ (univerzální) — je tedy hnutím, které sjednocuje učedníky Božího Pománěného, toho, v němž Bůh našel svou potěšení a který vám přikazuje, abyste mu naslouchali (Mt 17,5).
Ano, poslušnost přímo vyplývá z lásky. Když milujeme, posloucháme toho, koho milujeme, protože si ho obdivujeme; chceme mu vyhovovat a jeho přání jsou pro milujícího rozkazy. Poslušnost pramení z lásky a nachází se v celku ve všech ctnostech. Bůh žádá a vy Mu posloucháte. To je plod lásky, kterou byste měli mít k Bohu, od něhož čerpáte vše, čím jste, vše, co máte, i vše, co milujete. Dal vám Zákon — Deset příkazí — z nichž každé se skládá ze dvou řádků. Těchto příkazů je tedy celkem dvacet a v nich je uvedeno vše. Nejsou těžké na zapamatování a tím, že se jich svědomitně budete držet, dosáhnete křesťanské dokonalosti.
Bůh chce, abyste byli jako On, aby Vás mohl mít s sebou věčně v Nebi. Jako otec, tak syn. Chce Vás učinit spoluvlastníky své božstevosti a skrze křest Vás činí „Božím dítětem“. Slytuje na Vás dary svého Ducha svatého, aby Vás pozvedl k sobě, aby Vás učinil podobnými sobě, a vy z lásky k Němu přijímáte vše, co od Něho přichází. Přijetím Jeho vůle pro vás dokazujete svou lásku k Němu, a On, z lásky k vám, chce, abyste navždy byli podle Jeho obrazu a podoby, blízko Něho.
Láska dává a obětuje samu sebe, a vy, Jeho stvoření, pokud Ho budete milovat, obětujete se Jemu — poslušností z lásky, a zároveň se obětujete Jeho stvořením z lásky k Němu, protože Je stvořil a přejí si jejich dobra stejně jako přejí si vaše dobro — vaše osobní dobro. A toto je milosrdenství, ta teologická cnota, která pochází od Boha a vrací se k Bohu, a která se vykonává jak na zemi, tak v věčnosti Nebe.
Milostivost je největší ze všech cnot, protože jejím předmětem je Bůh a protože se praktikuje jak na zemi, tak v Nebi, zatímco víra a naděje v Nebi již neexistují: v Nebi se již nevěří, ale ví; v Nebi se již neporovává, ale vlastní. Praktikujte milostivost, bratři Moje, protože je velká v očích Božích; pozvedá vás k Němu; činí vás podobnými Jemu, neboť Bůh se nikdy neunaví vám činit dobro.
Zde je tedy v několika slovech životná podstata vaší náboženské víry, která je jistě náboženstvím Lásky, ale především náboženstvím sebeobětování.
V jménu Otce i Syna i Ducha svatého †. Amen.
Váš Pán a váš Bůh
Zdroj: ➥ SrBeghe.blog