Po nedělní svaté mši jsem šla do kaple modlit se, jak obvykle dělám. Zatímco jsem ještě děkovala Pánu a prosila o odpuštění a milosrdenství pro všechny lidi, překvapilo mě, že v zadní části kaple probíhá výstava Svatého plátna. Byla tam kopie Turínského plátna v životní velikosti spolu s několika bannery vysvětlujícími historii a dalšími exponáty.
V okamžiku, kdy jsem uviděla kopii plátna, zaplavily mě hluboké emoce k našemu Páni Ježíši. Ačkoliv se to stalo před 2000 lety, cítila jsem se, jako bych vstoupila do doby Jeho ukřižování.
Když jsem přistoupila k soše Panny Marie Pomocnice křesťanů, řekla jsem: „Ó blažená Matko, cítím, že jsem v přítomnosti času, kdy byl náš Pán ukřižován.“
Blažená Matka řekla: „To, co prožíváš a vidíš, vím, že tě hluboce zasahuje, ale toto (plátno) nikdy nezmizí. Zůstane navždy, aby ho mohl svědčit každý. Je tak posvátné.“
„Valentino, jsi velmi privilegovaná duše, že Můj Syn chceš být s Nim. Opravdu Ho utěšuješ, protože jsi pokorná a všechno pro Něho prožíváš s hlubokými emocemi. Myslíš si, že protože jsi sama, nejsi ničím, ale pro Něho to znamená mnoho.“
Stála jsem před kopií plátna a v intenzivním rozrušení jsem řekla našemu Pánu: „Chudý Páně Ježíši, jak jsi trpěl. Jak mohli být k Tobě tak krutí?“
Pohled na plátno mi připomněl události před mnoha lety, když mě Anděl Páně vzal, abych byla svědkyní ukřižování našeho Pána a Jeho uložení do hrobu. Hrob byl velký, s kamennou deskou, na které byl náš Pán položen a přikryt lněným plátnem. Celé místo bylo naplněno zářivým světlem. Přítomní všichni rouzkovali nad naším Pánem a střežli Ho. Já jsem klečela nedaleko, blízko toho místa, kde ležel.
Kámen byl odvalen brzy ráno. Byl tam klid a viděla jsem listy stromů hýbat se venku v jemném vánku.
Nyní, když jsem meditovala nad Turínským plátnem, řekla jsem: „Pane, Ty víš, kdy jsi mi ukázal, a když jsem byla ve Tvém hrobě během Tvého odpočinku po křižování — viděla jsem celé křižování a pak jsem následovala, když Tě vložili do hrobu — poté jsem byla uvnitř hrobu v klece, kolem byly andělé s vysokými lampami a Pane Ježíši, když se začalš hýbat a posadil ses — odpočíval jsi tam chvíli, pak se Tvé nohy dotkly země a postavil ses. Pak tam stojíš a poté se odhaluješ, ale proč jsem neviděla krev?"
Řekl: „Krev tam byla i otisk Moje Těla, ale nedovolil jsem ti to vidět, protože vím, že bys plakala. Byla bys příliš rozrušená.“
Otisk tam samozřejmě byl. Dlouhé bílé plátno Ho zakryvovalo. Když se posadil, pravou rukou zvedl plátno a pak levou rukou se odhalil.
V hrobě byl samostatně a úhledně složený ubrousek. Byl určen pro Jeho obraz, aby zde zůstal otisk obrazu Jeho Tváře.
Představte si, jak náš Pán v ten moment byl. Chtěl nám ukázat, že je Bůh, tím, že zanechal obrazy, které nikdy nebudou smazány a zůstanou navždy. Své poslání na zemi splnil skrze své utrpení, abychom byli vykoupeni a zachráněni. Jinak bychom nebyli spaseni. Jak velká je Jeho láska k nám.
Řekla jsem: „Pane Ježíši, ale teď v nebi vidím, že jsi s prunedmi mnohem veselší.“
Řekl: „Protože jsem splnil své poslání na zemi. Nikdo nemůže říct, že jsem tak neučinil, protože jsem za vás všechny podstoupil to nejvyšší utrpení.“
S autoritou řekl: „Valentino, chci, abys byla statečná.“
I Blažená Matka řekla: „Můj Syn tě tak moc miluje, protože mu vyhovuješ — jsi pokorná, modlíš se. Chce, abys Jeho Svaté Slovo šířila mezi lidmi ještě trochu více a aby ses je učila. Ale nebuď stále smutná — buď i šťastná. Rád tě vidí usmívat se. Všichni lidé v Nebi se za tebe modlí a sledují tě. Nechtějí vidět člověka, který je stále smutný. Chtějí vidět člověka šťastného.“
To znamená: „Proč bych měla plakat? Věřím svému Pánu.“
Ale to platí pro nás všechny. Náš čas zde na zemi je jen dočasný.
Blažená Matka řekla: „Děti mé, patříte k nám do Nebe, do našeho nebeského domova, nikoliv do toho pozemského. Ten pozemský je jen na tuto chvíli.“
Chce nám dát naději a povzbudit nás k modlitbě, abychom utěšili našeho Pána.
Kdykoliv jsem v Horním sále, přichází mi na mysl: „Kde je Blažená Matka?“
Blažená Matka řekla: „Nevidíš mě, ale jsem zde.“