Ve večerních hodinách, když jsem modlila v obývacím pokoji, náhle se před mnou začaly objevovat tváře. Byly to tváře velké skupiny mladých lidí, kteří se objasňovali ve světelném mlze a čekali.
Okamžitě je nabídla Pánu Bohu.
Rekly mi, jak došlo k hrůzné nehodě a že byli všichni těžce popáleni při požáru. Zemřeli nepřipraveni a bez lítosti. Byli obětmi požární katastrofy ve Švýcarsku.
Rekly: „Čekáme na modlitby a vykoupení.“
Jedna z žen, které zemřely, řekla: „Pokoušejí se vyšetřit, co se stalo, a lidé přinášejí květiny, ale my toho nechceme, chceme modlitby, chceme vykoupení. Chceme, aby za nás někdo modlil.“
„Čekáme zde, ale nikdo nám nepomůže. Nemůžeme se pohybovat. Potřebujeme být vyvedeni ke Světlu.“
Rekla jsem jim: „Nemohou vám pomoci, protože vás nevidí.“
Tyto duše jsou uvězněny na místě své smrti až do té doby, než budou vykoupeny modlitbami a obětmi.
Po tom, co je nabídla Pánu Bohu, byly souzeny podle svých zásluh a hříchů.