Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Dvanáctá hodina
Od 4 do 5 ODP. †

Ježíš vystaven posměchu vojáků, obklopen urážkami a hanbami

Příprava před každou hodinou

Ježíši, moje sladké životě! Když odpočívám u Tvého Srdce, cítím trny, které ho raní. Chceš mít duši, která Tebe miluje, blízko sebe. Hleď, věnuji pozornost všem Tvým utrpením a cítil jsem soucit s Tobou. Ach, jak bych rád držel Tebe u svého srdce, vystavit se místo Tebe neštěstí a pustit, aby na mě padly ty urážky, mučení a neslýchané ponižení. Jen Tvá láska je schopna vydržet takové zneužívání. Co můžete očekávat od tak nelidského lidu?

Můj nejtrpělivější Ježíši! Tvé nepřátelé se nad Tebou smějí. Plivají Ti do obličeje. Světlo Tvých krásných očí je zatemněno, když pro naše spasenství proléváš řeky slz. Ale nemohou potlačit výraz Tvého božského velkolepí spojeného s nekonečnou milostí. Oni sami se třesou nad svými nešvarnostmi a stydí se. Avšak aby mohli Tvé drahé tělo lépe zneužívat a pustit své hanebné činy, zavázali Ti oči špinavým rouchem, bitevně Tebe mlátí, tahají Tebe sem tam, popíjete Tě nohama a opakovaně Ti dávají nové rány a facky. Vytahují Ti vlasy z hlavy a brady a hází Tě tam a tamtudle.

Ježíši, moje lásko! Moje srdce chce zastavit. Zadržím dech a chtěl bych si zakrýt oči, aby jsem neviděl Tebe v takovém utrpení a bolestivých scénách. Ale chceš, abych všemu věnoval pozornost, a láska mě nutí, abych na Tebe hleděl. Ježíši, co se s Tobou děje? Neříkáš ani slovo k své obhajobě. Jsi v moci těchto vojáků, hráčkou jejich hrubé vůle. Hází Ti na zem a kopnou Tebe ďáblovským zuřivostí, že se bojím, že pod jejich nohami umřeš.

Můj jediný dobrý a vše! Bolest, kterou cítím při zhlédnutí Tvého utrpení, je tak velká! Chci volat k nebi, aby přivolal Otce, Ducha Svatého a všechny anděly, aby Ti pomohli a utěšili. Chtěl bych také zavolat Tvoji milostivou Matku na zemi a všechny duše, které Tebe milují. Ať se shromáždí kolem Tebe a zabrání těm bezstydným vojákům v tom, aby Ti dále uráželi a mučili.

S Tobou, ó Ježíši, chci odčinit všechny hříchy spáchané v noci. Zvláště chci uspokojit ty, které proti Tebě spáchaly tajné sekty¹ při Svátosti Oltářní. Odčiním všechna slabost těch duší, které nezůstávají věrny Tobě v nocích zkoušek.

Můj urazený Ježíši, vojáci unavení a částečně opilí chtějí se pustit do spánku. Moje chudá srdce, roztrhané pohledem na Tvoje mučení, nechce zůstat sama s Tobou a hledá jiné společnosti.

Má milovaná matko Marie, nechť i já zůstanu s tebou nerozlučně. Tvé mateřské ruce držu pevně a políbuji je se ctěním. Ale posilni mě svým požehnáním. Nechť si objímáme Ježíše a položíme své hlavy na jeho milé srdce, aby ho utěšily.

Ježiši, se svou matkou tě laskám. S tvou Matkou jsem se vzdám spánku lásky v tvojem milém srdci.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

V této hodině je Ježíš mezi vojáky s nezdolnou statečností a železnou stálostí. Bůh, jakým je, snáší všechny trápení, které mu vojáci činí, a dívá se na ně takovou láskou, že zdá se, že je pozývá, aby mu způsobili ještě větší bolesti. A my—jsme-li stálí při opakovaných utrpeních, nebo se nadarmo stěžujeme, rozčílíme se a ztrácíme klid; ten klid srdce, který je nutný, abychom Ježíši umožnili najít v nás šťastné příbytek?

Stálost je ta ctnost, která nám povědá, zda Bůh skutečně vládne v nás. Pokud naše ctnosti jsou pravé, budeme stáli

v pokušení se stálostí, která není nestálá, ale stále vyvážená. A právě tato jediná stálost nám dává klid. Čím více se stáváme stálymi v dobrém, utrpení a práci, tím více rozšiřujeme pole kolem nás, na kterém si Ježíš rozšíří své milosti. Proto pokud jsme nestálí, naše pole bude malé a Ježíš nebude mít místo nebo jen málo místa. Ale jestliže budeme stáli a trvalí, jak je Ježíš nachází velké pole, najde v nás svou podpěru a oporu, a místo, kde si rozšíří své milosti.

Pokud chceme, aby náš milovaný Ježíš odpočíval v nás, nechť ho obklopíme jeho vlastní stálostí, kterou pro spáse naše duší vykonával. V úkrytu zůstanou v našem srdci v sladkém klidu. Ježíš díval se láskou na ty, kteří jej trápili, a my—díváme se na ty, kdo nás urážejí, stejnou láskou? A je ta láska, kterou jim projevujeme, tak velká, aby byla hlasem jejich srdcí—a tak mocná, že by je obrátila k Ježíši?

Můj Ježiši, neomezená Lásko, dej mi tuto lásku a nechť každé mé utrpení volá duše k tobě.

¹ Zde se předpokládá, že v masonských lodžích jsou spáchávány nejhorší svátostné rouhání s posvěcenými hostiemi.

Oběť a Poděkování