Před několika dny jsem se dozvěděla, že moje kamarádka Willie (Wilhelmina) nedávno zemřela. Mnohé roky byla součástí naší modlitbové skupiny Cenacle.
Dnes brzy ráno, když jsem se modlila za odpočinek její duše, najednou jsem se ocitla v krásné zelené zahradě.
Willie tam byla, vypadala tak veselá, přesně jako za života, a vzrušeným hlasem mi řekla: „Ó, Valentino! Děkuji ti za tvé modlitby.“
Stála jsem vedle ní, obdivovala její šaty a řekla jsem: „Ó, tak jsi krásně oblečená!“
Měla na sobě dlouhé, velmi jemné světle modré šaty, téměř bílé. Vedle ní stála velká skupina dam. Společně jsme obdivovaly malý, přízemní dům vyrobený ze zvláštní lesklé hmoty. Nebyl až příliš lesklý, ale byl obklopen světlem, celý zářící. Nebyla to ani cement, ani cihla, ale nějaká zvláštní nebeská hmota.
Řekla jsem: „Můj bože, tohle jsem ještě nikdy neviděla.“ Náš Pán dokáže vytvořit cokoli.
Willie se na mě obrátila a řekla: „Myslím, že to je tvůj dům, Valentino.“
Odpověděla jsem: „Tak nevím. Nikdo mi neřekl, že je to můj dům.“
Pak si to najednou uvědomila a s nadšením v hlase vykřikla: „Ne! Ne, to je pro mě! Ó, to vypadá tak krásně.“
„Ó Pane, tohle je lepší než ten, který jsem měla doma (na zemi). Jsem tak vděčná. Podívej se na ten krásný dům, který pro mě připravili.“
Byla tak šťastná a nadšená. Zatímco jsme obdivovaly krásný dům, všimla jsem si na střeše dvou sloupů, každý asi půl metru vysoký, a byly to skutečné plameny ohně, které se pohybovaly.
Když jsem obdivoval ty plameny, řekl jsem: „Podívej se na to, Willie! To je Duch svatý a je přímo na střeše tvého domu!“
Willie je na dobrém místě, je skutečně veselý a šťastný.
Willie, modli se za nás a odpočívej v pokoji.